Turistické zajímavosti

Zakázané město

Zakázané město je jedna z nejzajímavějších turistických atrakcí v Pekingu. Jeho návštěvu byste neměli vynechat ani v bohatém programu olympijských her.
Na ploše více jak 72ha zde najdete řadu jedinečných architektonických památek a pozoruhodností: paláce, pavilony, nádvoří a zahrady – vše ležící na urbanisticky kompaktním obdélníkovém ostrově, lemovaném širokými příkopy.
Pojmenování Zakázaného města vzniklo proto, že „obyčejní smrtelníci“ sem v minulosti téměř 500 let neměli přístup. Jeho prostor se dnes ovšem často označuje také názvy jako Císařský palác, Palácové muzeum nebo Starý palác. Sídlo panovníků v Číně bylo vybudováno tak, aby počet jeho vnitřních prostor odpovídal šťastnému číslu 9999; devítka byla totiž magickým symbolem nebes, a tedy i císaře (císař byl v čínském chápání „Syn nebes“, plnící úlohu nebeského prostředníka odpovídajícího za řád harmonii na Zemi). Areál, zřízený v letech 1406-1420 císařem Yong Le, sloužil během šesti století za rezidenci celkově 24 císařům dvou dynastií - Ming a Qing, kteří je opouštěli jen v nejnutnějších záležitostech.
V roce 1664 došlo k velikému povstání, které smetlo dynastii Ming. Během této události bohužel lehla popelem i valná většina staveb, spolu s budovami ovšem byly zničeny i vzácné knihy, kresby a svitky. Ve století dvacátém došlo ke dvěma velikým rabováním. Nejdříve to byli Japonci během II. sv. války a o pár let později ustupující jednotky Kuomingtangu, které odvezly tisíce předmětů na Taiwan, kde jsou dnes vystaveny v taipejském Národním palácovém muzeu.

Další zajímavosti v Pekingu:

Chrám nebes
Letní palác

Čínská zeď

Velká čínská zeď neboli Dlouhá zeď, jak se jí také jinak říká, je největším památníkem Číny a současně jedním z jejích nejmocnějších symbolů. Její části jsou vzdáleny jen asi 1,5 hodiny jízdy od Pekingu.
V prvním tisíciletí před naším letopočtem (770-475) postavily feudální státy podél svých hranic obrané hradby, některé v délce mnoha set kilometrů. V následné době válčících států (426-221) byly vybudovány ještě vyšší, delší a silněji opevněné obranné hradby. Postavou nejčastěji spojovanou s Velkou čínskou zdí je první císař Čchin Š´ Chuang-ti, který v roce 221 př. n.l. sjednotil čínské státy v jednu říši. Ve svém nejambicióznějším stavebním projektu se rozhodl spojit různé existující městské a státní hradby, aby vytvořily jedinou dlouhou zeď i s pevnůstkami a strážními věžemi, která by oddělila čínskou civilizaci od jejich „barbarských“ severních sousedů.
Vladaři následné chanské dynastie, kterým právě tak záleželo na ochraně Číny před vnějšími vlivy a útoky, pokračovali ve výstavbě a zesilováni zdi, a to zejména přes severní Čínu. Přidali také strážní věže se signálními ohni, aby oddíly umístěné podél zdi mohly používat ke vzájemnému sdělování naléhavých zpráv kouřové signály - například v mingském období znamenal jeden kouřový signál počet 100 nepřátel, dva signály 500, tři signály přes 1000 nepřátelských bojovníků. Bylo odhadnuto, že do konce dynastie Chan v roce 220 n.l. bylo postaveno více než 10 000km opevněných hradeb.
Vybudování Velké čínské zdi bylo skoro neuvěřitelným výkonem v oboru inženýrství a logistiky. Veliké množství legend a příběhů připomíná stavbu Dlouhé zdi i utrpení těch, kdo na ní museli dřít - pracovní síla v počtu tří set tisíc vojáků, rozmnožená o zločince, neschopné státní zaměstnance a odvedence z celé říše. K dopravě obrovských kvant materiálu a nástrojů na místa, kde se stavělo, bylo zapotřebí nepřetržité státní organizace v gigantickém měřítku. Pro předmingskou zeď na východě a v průběhu mingské výstavby zdi severně od západní Číny se místní stavební materiál sháněl, kde se dalo.
Odedávna užívaným způsobem budování opevnění v Číně bylo dusání zeminy po tenkých vrstvách do připraveného bednění. Takto vytvořené velmi pevné jádro bylo pak obezděno. Poblíž Pekingu byly při budování Velké zdi používány vápencové kameny, jinde žula a pálené cihly, k vybudování sekce, která křižovala poušť Gobi, se používalo směsi z oblázků, tamaryšků a větví. Vše záviselo na místních zdrojích, protože Velká zeď zpravidla probíhá v obtížně prostupném terénu po hřebenech hor.
Parametry Velké čínské zdi se různí - opevnění z mingské doby má u paty šířku kolem 7 až 8 metrů, v koruně kolem 5 metrů – je natolik široká, že se po ní dá nejen chodit, ale mohly by tudy projíždět dokonce i vozy, a dosahuje výšky 6 až 10 metrů. Uvnitř zdi se nacházejí spojovací chodby a skladovací prostory. Každých několik set metrů je zeď zesílena věžemi, které sloužily jako pozorovací a signální stanoviště, skladiště zbraní a v případě nutnosti i jako útočiště obránců. Celkový počet věží se odhaduje na 25 000. Ve větších odstupech pak byly budovány kasárny, zásobovací skladiště a velitelství.
Od roku 1987 je Velká čínská zeď zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Navzdory tomu je ochrana zdi dosud nedostatečná; v odlehlejších místech je zchátralá a dochází k rozebírání na stavební materiál. Zrestaurovány a turisticky zpřístupněny jsou jen některé menší úseky.
Asi 80km severozápadně od Pekingu se u pevnosti Pa-ta-ling nachází nejnavštěvovanější úsek proslulé Velké čínské zdi. Výlet do těchto míst působí na cizince jako cesta zpět časem: Z moderní metropole se brzy ocitnete v předměstských oblastech již venkovského rázu, mezi osly taženými povozy a plně naloženými jízdními koly, abyste později projížděli starými zemědělskými vesnicemi, kde jakoby se za dlouhá staletí vůbec nic nezměnilo., a odtud pokračovali dále vzhůru do hor, kde kdysi celé armády čínských dělníků obezdívali svou říši rádoby nepropustným kamenným valem.